Autotransplantace zubu

Autotransplantace je jednou z možností jak nahradit chybějící zub. Jde o přesun (transplantaci) vlastního zubu do místa, kde zub chybí. Je určena spíše mladším pacientům (cca do 40 let), i když věkové omezení zde není absolutní. Autotransplantaci můžete rozdělit na autotransplantaci u dospělých a u dětí.

U  dospělých bývají nejčastěji tímto způsobem nahrazovány první stálé moláry (šestka), které jsou poničeny kazem, nedokonalým ošetřením kanálků a nelze je zachovat , jako „dárce“ používáme třetí stálý molár (zub moudrosti, osmička). V těchto případech je nutné počítat s následným endodontickým ošetřením, kvůli infekci kořenových kanálků, a někdy je nutné zub opatřit korunkou ev. jinou nepřímou náhradou (onlay).

U dětí lze tuto problematiku rozdělit na úrazové ztráty a poruchy vývoje zubů (nevytvoří se některé zuby).

Po úrazu a ztrátě horních stálých řezáků  lze použít dolní stálé zuby třenové (čtverky, pětky).

V případech, kdy se zuby nevyvinou (nejsou založeny), lze (v ideálním případě) použít zuby z protilehlé čelisti. Zde je třeba spolupráce s ortodoncií, která rozhoduje o extrakcích zubů, pro něž není v čelisti místo.

U dětí se využívá neúplného vývoje kořene a tím zpravidla odpadá nutnost ošetření kořenového kanálku (endodoncie), nicméně zde je téměř vždy nutná ortodontická léčba a zařazení zubu .

Zákrok je prováděn ambulantně , v lokální anestezii a následný pooperační průběh je srovnatelný jako po vytržení zubu.

Podmínkou autotransplantace je shoda ve tvaru kořene jak u zubu, který bude extrahován, tak u toho který bude transplantován. Pro tento zákrok je výhodnější a přesnější provést CBCT vyšetření (3D snímek, CT), jelikož často běžný RTG snímek , který je 2D, nás o tvaru zubu neinformuje dostatečně.

Výhodou autotransplantace je, že se jedná o tělu vlastní materiál. Spojení dásně zubu a krčku je těsnější, zároveň je i cenově dostupnější.